REFLEXE VÁLKY VE VIETNAMU V AMERICKÉM FILMU 70. – 80. LET

Ve vietnamské válce, která byla důsledkem politického konfliktu východního a západního bloku, zvaného studená válka, zemřelo téměř šedesát tisíc amerických vojáků a dalších tři sta tisíc bylo zraněno. Tato válka byla jedním z nejkrutějších konfliktů druhé poloviny minulého století a zasáhla svou zrůdností, kromě Spojených států, v podstatě celý svět. Nikdo se nemůže divit, že válka ve Vietnamu ovlivnila tehdejší americkou společnost do takové míry, že se toto téma odráželo ve všech možných sdělovacích prostředcích a na všech možných úrovních. Film, jako masové médium, nebyl samozřejmě vyjímkou. Pestré reflexe tohoto tématu přinesly mnoho snímků, jež se zapsaly do dějin světové kinematografie.

 Ve svém textu bych se rád zaměřil především na dva snímky, pojednávající o tomto válečném konfliktu, a sice na filmy Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979) a Olověná vesta (Full Metal Jacket, 1987).

Francis Ford Coppola, režisér, producent a spoluautor scénáře filmu Apokalypsa, natočil tento film podle novely Srdce temnoty Josepha Conrada, jejíž děj se odehrává v druhé polovině devatenáctého století v Africe. Coppola si z novely vzal především ústřední téma (cestu člověka za tajemným mužem, jenž je paralelou cesty člověka za temnotou a šílenstvím), které zasadil do války ve Vietnamu. Film Apokalypsa má dvě roviny. Jednak je to realistická rovina, která zobrazuje válku jako nekompromisně kruté zlo, a jednak rovina alegorická a symbolická, v níž se noříme hlouběji do tématu filmu. A právě ona alegorie a symbolika činí z filmu jedinečné dílo o vietnamské válce a odlišuje ho od ostatních snímků pojednávajících o tomto tématu. Jako příklad mohu uvést podobenství v závěru filmu, jež křížovým střihem připodobňuje vraždu postavy Kurtze k rituální vraždě bůvola.

Velmi zásadní je pro Apokalypsu a její alegorické vyznění práce s obrazem. Kameraman Vittorio Storaro dodal filmu nebývalý vizuální styl, který je hodně založen na práci se světlem a na filmových detailech.[1] Používá techniku low-key osvětlování, která pracuje s velkými světelnými kontrasty a používá ostré světlo. Storaro také pracuje s různými barevnými tóny, pro zdůraznění jednotlivých scén a jejich nálad, čímž vytváří téměř poetické obrazy. Jak už jsem zmínil, svým vizuálním stylem se od dalších filmů liší. Uvedl bych jeden z nejpopulárnějších filmů, který o vietnamské válce vznikl. Je jím film Četa (Platoon, 1986) režiséra Olivera Stonea. Tento film vnímám, z hlediska formálního zpracování, téměř jako pravý opak Apokalypsy. Snímek Četa apeluje na realistické vyobrazení válečného konfliktu, na základě prožitých zkušeností režiséra. Nenajdeme v něm žádnou alegorii, ani skryté významy. Kamera nepracuje s tak bohatým spektrem formálních prostředků. A zásadní je také to, že Četa má klasického kladného hrdinu, což Apokalypsa rozhodně nemá.

Apokalypse kralují spíše postavy ryze negativního charakteru. Titulní postava je z hlediska pozitivity a negativity těžko zařaditelná. Kapitán Willard (Martin Sheen) představuje člověka, kterého válka zcela změní, neboť ho postupně zbavuje rozumu. Je tedy příkladem toho, jak se válka na člověku může podepsat. Naopak postava plukovníka Kilgora (Robert Duvall), představuje lidskou zrůdu, která zcela postrádá jakoukoli humanitu. Pohazování tzv. „karet smrti“ na mrtvá těla Vietnamců či jeho monolog: „Miluji vůni napalmu[2] po ránu,“ svědčí o bezcitnosti a děsivé surovosti postavy, i celé války.

Olověná vesta režiséra Stanleyho Kubricka má s filmem Apokalypsa společnou jednu věc, a sice vyprávěcí způsob prostřednictvím hlavního hrdiny. V obou filmech je titulní postava zároveň vypravěčem a divákovi je tak předkládána jeho osobní perspektiva, postava je (díky komentářům v podobě voice-overů) naším průvodcem. Tímto způsobem pracuje s divákem i film Četa. Naopak třeba filmy Lovec jelenů (The Deer Hunter, 1978) či Vlasy (Hair, 1979) vypravěče nemají a nekladou ani takový důraz na (jednu) hlavní postavu, ale soustředí se spíše na více postav. Další věcí, která těchto pět snímků rozděluje úplně stejným způsobem, je místo, kde se odehrává děj. Apokalypsa, Četa i Olověná vesta se odehrávají celé ve válce, v případě Olověné vesty částečně ve vojenském výcvikovém táboře. Vlasy a Lovec jelenů se naopak odehrávají především mimo válku (Vlasy se neodehrávají ve válce vůbec a Lovec jelenů jen z malé části) a zabývají se především životem po válce v kontrastu s životem před ní (Lovec jelenů) či hrůznými dopady války pro mladé muže, jež si svůj osud nevybrali dobrovolně (Vlasy).

Olověná vesta je však do jisté míry satirou na válku a celou vojenskou mašinerii. Film se skládá ze dvou částí, z vojenského výcvikového tábora a samotné války

ve Vietnamu, a zejména první zmíněná část má satirický charakter. Hlavní postava, která má přezdívku „Vtipálek“ (Matthew Modine) je spolu s dalšími mladými muži fyzicky i psychicky šikanován přísným a nekompromisním seržantem Hartmanem (R. Lee Ermey), který má vycvičit svůj nový oddíl. Právě z jeho úst padají hlášky jako: „Jsi tak šerednej, že jsi majstrštyk moderny,“ a mnoha dalších velmi bezcitných poznámek, směřujících k mladým vojákům. Stejně jako u jiných filmů Stanleyho Kubricka, se i zde smějeme něčemu, o čem vlastně víme, že to k smíchu moc není, ale nemůžeme si zkrátka pomoci. Satirické vyznění je také často podpořeno vhodně zvolenými detaily a rakursy kamery.

Postava Hartmana je pro film mimojiné velmi důležitá, neboť pomocí ní Kubrick kritizuje vojenský přípravný proces, z něhož do války odchází, nikoliv jedinci s vlastním přesvědčením a rozumem, ale bezmyšlenkovitě vraždící masa. Jedním z hlavních témat filmu je právě dopad války na osobnost jedince. Hlavní postava Vtipálka působí od začátku poměrně inteligentně a dobrosrdečně, ale v průběhu filmu si začneme pokládat otázku, jaký on tedy vlastně je. Na uniformě má připnutý odznak se symbolem míru, ale na své přilbě má nápis „zrozen pro zabíjení.“ Vtipálek tak sám neví, kým je, čemu vlastně věří a za co vlastně bojuje. Hlavní postava nám tak prezentuje vnitřní chaos a absurditu, které byly s válkou ve Vietnamu a nově příchozími americkými vojáky spojeny.

Každý ze zmíněných snímků tak prezentuje válku ve Vietnamu svébytným způsobem. První reflektuje krvavý konflikt pomocí temné alegorie, zatímco druhý s ním pracuje v satirické rovině. Tyto filmy se od sebe liší svým formálním zpracováním a celkovým zobrazením války, avšak to, co je silně přítomné v obou filmech, je protiválečný postoj. Jednoznačná kritika války ve Vietnamu je jak v Apokalypse, tak v Olověné vestě ústředním tématem.

Daniel Karas

---

[1]Sestřih výrazných vizuálních obrazů filmu Apokalypsa: https://www.youtube.com/watch?v=xpN54k93ugM

[2]Napalm je hořlavá látka, která byla ve vietnamské válce používána jako zápalná zbraň.